Internet je oproti tištěným médiím médium relativně nové. Dynamicky se vyvíjí, přináší mnohé možnosti, které v papíru nikdy mít nebudete. Kontakt se čtenáři je zde mnohem užší a čtenáři mají nesrovnatelně lepší možnost reagovat na aktuální článek. Tyto možnosti jsou ale nejen využívány, ale také zneužívány. Dostupnost a přístupnost webu je na nejvyšší možné úrovni. Mít internet už dávno není finančně nákladné, už dávno to není nástroj vyvolených, ale i u nás to už je považováno za samozřejmost. Za stejnou samozřejmost je pak považováno, když je obsah internetu dostupný bezplatně.
Těžko říct, kde jsou kořeny této představy. Snad v začátcích internetové publicistiky, kdy zprávy na internetu byly považovány za cosi méněcenného. Snad je to tím, že internetovým publicistou může být dnes každý, kdo zvládne základy práce s internetem – založit si blog je otázka pěti až deseti minut. Kolik lidí si ale uvědomuje, že za velkými zpravodajskými portály na internetu stojí regulérní redakce – tedy lidé, kteří pracují pro to, aby se uživili? Takový portál obvykle živí lidi mnoha profesí – pro dobrý pocit to opravdu nedělají. Jistě, mohou si dát na stránky reklamu, ale tu máte i v tištěných médiích a platíte za ně.
Přicházíme do doby, kdy si budeme muset uvědomit, že část webu patří do komerční zóny. Že to jsou profesionální projekty, které mají daleko do dobročinnosti. V Čechách se zatím ke zpoplatnění internetového obsahu odhodlal málokdo. Celkem dávno to udělal Respekt.cz, kde vedle volné zóny je i zóna placená. Stejnou cestou šel teď od dubna Reflex.cz Třetím je pak portál iLiteratura.cz – což je poměrně smutný příběh. iLiteratura byla vyřazena z grantového procesu a musí teď hledat jiné modely financování, a tento je patrně jediný, který jim zbývá. iLiteratura je projekt, který nemá na českém internetu obdoby, ale nejsem si jistý, jestli z těchto zdrojů dokáží pokrýt chybějících tři sta tisíc v rozpočtu…
Tyto první vlaštovky jsou ale předzvěstí očividného trendu. Mediální skupina Mafra uvažuje o zpoplatnění portálu iDnes.cz od podzimu. Také jim došlo, že příjmy z reklam jim náklady na provoz iDnesu nepokryjí?
Jsou tu ale také problémy s tím spojené. Zamčený článek třeba nebude přístupný vyhledávacím robotům a daný web tak bude mít menší relevanci ve vyhledávání googlu a tím pádem menší přísun čtenářů a tím pádem menší zisky z reklamy. Pro vydavatele je pak samozřejmě podstatný i výrazný pokles čtenářů. Jsou to prostě pro a proti a tak je celý problém složitější, než se zdá na první pohled.
Musí zároveň placenou zónu zpřístupnit svým papírovým předplatitelům, protože ti si platí redakční servis, kam podle mého patří i internet. Podobně jako když ČT zavedla dva další kanály, pro jejichž naplnění využila stávajících redakčních kapacit. Koncesionářské poplatky zůstaly stejné – ČT jen divákům přinesla více možností za stejné peníze.
Vydavatelé tedy již dnes stojí před otázkou: Je náš obsah natolik atraktivní, abychom si jej mohli dovolit zpoplatnit? Případně: Jsme schopni takový atraktivní obsah vytvořit? Můj skromný názor je ten, že čím dál tím více bude placeného obsahu na internetu a ten neplacený bude mít stále menší a menší důležitost. Placené weby budou profesionální a zajímavé a jejich obsah využitelný. Budou tak nahrazovat klasická papírová vydání.
Zvláštní kapitolou jsou pak servery typu YouTube – stránky, kam můžete nahrát video a zpřístupnit ho širokému publiku z celého světa. Kde kdo křičel, když hudební a nahrávací společnosti začli po Googlu, který „jůtůbko“ vlastní, požadovat odstranění milionů hudebních klipů, které tam byly uploadovány nezákonně. Jako by si lidé neuvědomovali, že ten klip podle současného autorského práva (které by reformu potřebovalo, o tom žádná), na takové místo nepatří. Že by to znamenalo konec YouTube? Tato černá sudba se nenaplnila – nahrávací společnosti pochopili potenciál volně dostupných klipů, a začli je nahrávat na YouTube samy. Část zisků z reklamy na „tubce“ pak pluje do jejich kasiček a oni zase Google nežalují za porušení autorských práv. Vzájemně výhodná symbióza, která uspokojí všechny tři strany.
Pomalu tak končí zvláštní éra internetového komunismu, kdy uživatelé očekávají, že vše na netu musí být zdarma.